Dopravní sál Fakulty dopravní ČVUT v Praze je laboratoř určená pro praktický výzkum a vzdělávání v oblasti
železniční zabezpečovací techniky a technologie řízení železniční dopravy. Laboratoř
spadá pod Ústav dopravní telematiky.
Dominantou laboratoře je modelové kolejiště, které umožňuje simulovat reálnou
infrastrukturu. V rámci výzkumu jsou pomocí simulací testovány nově vyvíjené
systémy pro řízení a zabezpečení železničního provozu. Díky tomu lze vytvářet
návrhy pro zlepšení kvalitativních parametrů provozu železniční dopravy a to
zejména z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti.
Dopravní sál se stal také významnou pomůckou při výuce studentů. Bez reálných
následků zde lze procvičovat technologii řízení železničná dopravy. Praktická výuka
v sále slouží jako doplnění teoretických znalostí studentů. Ti si mohou vyzkoušet
ovládání jednotlivých přístrojů sloužících pro zabezpečení jízdních cest.
Dopravní sál je rovněž součástí projektově orientované výuky Fakulty dopravní, kdy
se vybraní studenti stávají součástí kolektivu pracujícím na dalším rozvoji Dopravního
sálu. Tím se profilují do jednotlivých odvětví oboru zabezpečovací techniky a tím
získávají větší možnost uplatnění pro svoje budoucí zaměstnání.
Hlavní část Dopravního sálu tvoří modelové kolejiště v měřítku 1:87 (H0). Je postaveno na dřevěných stolech okolo dvou stěn místnosti H204 ve tvaru písmene L a okolo delší stěny místnosti H205. Základní výška je 85 cm nad podlahou místnosti. Ke stavbě bylo použito profilové kolejivo Roco a odpovídající výhybky od téhož výrobce s izolovanou přepínatelnou srdcovkou a drobně upravenými elektromotorickými přestavníky Tillig (pro větší spolehlivosti byla rekonstruována část dohledového obvodu přestavníku na bezkontaktní snímaní), ve skrytém odstavném nádraží jsou kvůli snadnější montáži použity elektromagnetické přestavníky Roco. Pro zjišťování volnosti pomocí dvoupásových kolejových obvodů vlastní konstrukce je kolejiště izolováno. Použita jsou kovová světelná návěstidla vzor AŽD 70 (většina sálu) a SSSR (pouze v žst. Senohraby) s rychlostní návěstní soustavou malosériové zakázkové výroby. Návěstidla jsou oproti měřítku H0 pro lepší viditelnost návěstních znaků při výuce mírně zvětšena. Po dokončení instalace technologie jsou koleje zaštěrkovány a vytvořena jednoduchá modelová krajina.
![]() |
![]() |
|
Odjezdová návěstidla | Osobní vlak v Sedlnicích |
Pro ovládání technologie kolejiště bylo navrženo a realizováno vlastní decentralizované HW i SW vybavení, komerčně dostupné systémy digitálního řízení se ukázaly jako nevhodné pro nesplnění některých základních podmínek. Systém je hierarchický stromový - páteří celého systému je průmyslová sběrnice CAN s rychlostí 500kbps propojující jednotlivé uzly (zpravidla 1 uzel na každém zhlaví stanice). Kontroler uzlu přenáší po sériové poloduplexní sběrnici RS485 příslušné povely na výstupní moduly budící připojené výstupy - návěstní LED diody či motorek přestavníku. V opačném směru jsou načítány indikace, jako je dohled polohy výhybky, stav kolejového obvodu apod. V modulech jsou použity osmibitové mikroprocesory řady ATMEGA od fy ATMEL (konkrétně ATMEGA8 a ATMEGA128). Kontroler umožňuje přímo bez ohledu na nadřazený systém povelující výstupy (stavědlo) simulovat poruchy prvků – tedy např. prasknutí žárovky návěstidla, nepřestavení výhybky apod.
![]() | |
Kontroler CANu s rozbočením RS485 pod stolem kolejiště |
Pro ovládání jízdy jsou sériově vyráběné lokomotivy dosazeny vlastní elektronikou s mikroprocesorovým modulem a bezdrátovým modulem Bluetooth vzniklé v rámci diplomové práce. Základní modul na druhé straně komunikačního řetězce tvoří tzv. Bluetooth server napojený na centrální CAN sběrnici. Ve finálním stavu bude systém dimenzován na současný provoz 21 lokomotiv či ucelených jednotek, v případě potřeby lze přidáním dalšího modulu Bluetooth serveru tento počet navýšit.
Komunikace s lokomotivou je digitální obousměrná, oproti analogovým systémům lze řídit každou lokomotivu individuálně bez ohledu na izolaci kolejiště na jednotlivé napájecí úseky (všechny kolejové obvody jsou při provozu pod trvalým napětím 14V DC). Kromě rychlosti (spojitá regulace) a směru jízdy lze ovládat doplňkové funkce, jako je svícení světel na lokomotivě či zvukový modul vydávající naprogramovaný zvuk, např. lokomotivní houkačky. Datový kanál z lokomotivy je mj. využit pro vysílání informace o pozici lokomotivy – pozice je určována obdobně jako u systému ETCS čtením balíz rozmístěných v kolejišti a měřením ujeté vzdálenosti od poslední balízy pomocí odometru.
Kolejiště se skládá z hlavní (převážně dvojkolejné) trati a vedlejší lokální trati. Hlavní trať prochází stanicemi Strančice, Senohraby, odbočkou Pyšely a stanicí Čerčany. Na obou koncích ústí do dvojice skrytých odstavných nádraží (odstavné nádraží A a B – ONA, ONB). Obě odstavná nádraží obsahují vratnou smyčku pro obracení souprav. Lokální trať vychází ze stanice Čerčany, prochází stanicí Davle a stanicí Sedlnice a končí ve stanici Stránčice. Více řekne přehledové schéma:
![]() | |
Přehledové schéma |
Zabezpečení provozu na kolejišti lze realizovat několika způsoby. Jedním z nich je využít tzv. původního zabezpečovacího zařízení, tj:
![]() |
![]() |
RZZ Strančice | Výhybkářský přístroj |
Kromě těchto tzv. původních SZZ lze ve stanicích, kde není primárně elektronické stavědlo, spustit místní ovládání stanice z elektronického stavědla ovládaného z jednotného obslužného pracoviště. Poslední možností je dálková obsluha všech stanic z dispečerského pracoviště s DOZ instalovaném na vyvýšeném podiu s možností přepnutí vybrané stanice na místní obsluhu. Pro přehled o celkové dopravní situaci je zde zřízeno velkoplošné zobrazení (VEZO).
![]() |
![]() |
Část reliéfu DOZ | Pracoviště DOZ s VEZO |
Pro rozšíření ovládané oblasti je možné obsluhovat ještě libovolnou simulovanou oblast s plynulou návazností na modelové kolejiště s využitím skrytého odstavného nádraží – vlak na kolejišti zajede do skrytého nádraží, kde fyzciky zastaví a jeho další jízda je pak již simulována ve virtuální oblasti.
Na sále je v traťových úsecích instalováno toto traťové zabezpečovací zařízení:
![]() | |
Návěstidla automatického bloku |
Práce strojvedoucího je nahrazena simulací systému AVV (automatické vedení vlaku). Jízda vlaku je automaticky řízena podle návěstidel, je využíváno balíz pro určení polohy vlaku. Je zabezpečeno včasné snížení rychlosti před omezeními a (resp. zastavení) před návěstidly. Řízení posunu a jízda na přivolávací návěst je realizována manuální obsluhou.
Kolejiště je připraveno pro zabezpečení provozu systémem ETCS všech úrovní. V současné době probíhá vývoj potřebného SW vybavení. Bude též zřízen simulátoru stanoviště strojvedoucího vč. mobilní části zmíněného systému ETCS.
![]() | |
Ovládací SW mašinek |
Kromě dříve zmíněných prostředků pro obsluhu zabezpečovacího zařízení dané stanice je na každém pracovišti přítomen počítač pro aplikaci dopravního deníku (eventuelně GTN). Mezi jednotlivými pracovišti je zřízena uzavřená místní telefonní síť s IP telefony. Pro přehled nad dopravní situací na modelovém kolejišti je pracoviště dispečerů DOZ doplněno výstupem kamerového systému.
![]() |
![]() |
Půdorys místnosti H204 | Pracoviště výpravčího Čerčany |
Na závěr ještě uvedeme pro zajímavost několik čísel vztahujících se k projektu. Kolejiště obsahuje:
Délka okruhu hlavní dvojkolejné tratě je cca 69 metrů.
V počtech modulů elektroniky to znamená:
Pro potřeby výuky a výzkumu jsou na Dopravním sále provozovány simulátory soustřeďující se na vybrané aspekty provozování drážní dopravy.
Simulátory ETCS slouží k výuce a ověřování interakce mobilní a traťové části systému ETCS ve všech implementačních úrovních. Simulátory a jejich podpůrný software umožňuje vícefázovou tvorbu provozních scénářů. Definice scénářů není prováděna na základě požadovaného chování vlaku, ale definicí dynamických i statických zpráv jazyka ETCS předávaných mobilní části ETCS prostřednictvím všech definovaných kanálů. V samotné simulační části pak je umožněna obsluha zjednodušeného vozidla s plnohodnotnou mobilní částí ETCS. Tento simulátor je používán pro výuku předmětu 20RIZE (ukázka chování systému) a 20MZZ (samostatná práce studentů na simulátoru)
Dynamický simulátor slouží k výzkumu chování obsluhy hnacích vozidel v různých provozních situacích, vlivu vybavení vozidla a stavu strojvedoucího na jízdu Dynamický simulátor umožňuje simulovat vozidlo Pražškého metra a železniční hnací vozidlo. Dynamický simulátor není v současné době používán k výuce, ale je dostupný jako součást projektu Dopravní sál.
![]() | |
Interiér dynamického simulátoru před dokončením |
Statický simulátor je v současné chvíli dokončován ve spolupráci s Fakultou informačních technologií ČVUT v Praze. Bude sloužit pro výuku chování vozidlových systémů, obzvláště ETCS a navazjících vozidlových systémů. Současně je v rámci jeho vývoje rozvíjen projekt simulace OBU a traťové části systému ETCS v detailní kvalitě. Dlouhodobým cílem projektu je vytvořit věrohodnou simulaci systému vozidla a trati v co nejvěrnější podobě, vč. případného napojení na existující infrastrukturu dopravního sálu,.